Analýza placeného prémiového obsahu

Online média versus streamovací služby

V dnešním článku se podíváme na zoubek tomu, jak se Česku řeší zpoplatňování prémiového obsahu na internetu. Řeč tedy bude nejen o Netflixu, HBO nebo Voyo, ale také o dalších online novinách a časopisech.

Ještě před pěti lety jsem se díval na poplatky za prémiový obsah velmi skepticky. Tehdy bylo toto téma hodně v plenkách a myslím, že ne každý mediální subjekt to vzal za rozumný konec. Před nějakou dobou se řešilo zpoplatnění kvalitních článků od velkých známých zpravodajských serverů, ale dnes se jedná hlavně o populární streamovací služby jako je Netflix či HBO.

Rozporuplný start

Počátky zpoplatňování kvalitního obsahu se datují někam k roku 2010-2011. S účtováním se poměrně vyčkávalo, přičemž jednotlivé online deníky a magazíny nakonec zvolily vlastní postup, takže dosud neexistuje žádný jednotný systém, který by řešil hromadné zpoplatnění kvalitního obsahu, a čtenáři tak nemuseli platit každému médiu zvlášť. A to už se dostávám k pohledu za hranice – na Slovensku zvolili metodu zvanou Piano, kdy si zájemce předplatil jednu službu, ale měl k dispozici hned několik zpravodajských serverů (deník Sme, Hospodárské noviny apod.). Ovšem u našich sousedů to nakonec nedopadlo dobře, protože projekt byl v roce 2016 ukončen. Pro média byla tato služba nakonec velmi malým příjmovým kanálem, přestože pro uživatele musela být velmi pohodlná.

Kde vidím neúspěch?

Domnívám se, že média celou věc uspěchala a zvolila špatný postup. I když v Česku přeci jen vyčkávala a k placenému obsahu se dostala mnohem později než na Slovensku, myslím, že tuzemský trh na tento krok ještě nebyl zcela připraven. Zcela se totiž vyvinul až v období pandemie koronaviru, kdy vše přešlo do onlinu, a jakékoliv měsíční tarify, licence či cloudy začaly být najednou standardem. Druhým zásadním bodem je, že média nezvolila zrovna šťastný způsob „vytahování peněz“ za kvalitní texty. 

V čem je tedy rozdíl?

Klasické zpravodajské servery a magazíny u nás řeší placený obsah stylem, že publikují článek, odkryjí jeho začátek a zbytek mohou zhlédnout pouze čtenáři, kteří zaplatí. Oproti tomu streamovací služba funguje naprosto odlišně. Tady naopak nespatříte ani sekundu z obsahu, aniž byste zaplatili, případně se zaregistrovali. Vidím tedy ohromný rozdíl v tom, že si svou kvalitu drží pěkně pod pokličkou a čekají na uživatele, dokud je nepřesvědčí reklamy, upoutávky či doporučení od známých. U online médií tak bohužel nevzniká to tajemné kouzlo, co nás za zavřenými vrátky čeká. Jakmile totiž člověk  klikne na článek, přečte si nadpis a úvodní odstavec, ztratí zvědavost a zámek dále již neodemyká...

Vím, že oba formáty jsou v této analýze těžko srovnatelné, a neříkám, že se média mají držet formátu, který zvolily streamovací služby. Minimálně bych ovšem doporučil se k podobnému řešení trochu přiblížit. Dovedu si pak představit, že například z iDnes.cz zmizí z běžných kategorií zamčené články a k dispozici budou již jen ve speciální části webu pro registrované. A dále už je to jen o marketingu :)